Zahrada je příliš silné slovo, poněvadž je to jen území kolem domu, opocené vysokými opunciemi (druh kaktusu), mezi kterými existují cestičky k dalším domům. Přicházejí ženy. V rukou jedné z nich vidím obrovskou placku z obilí a v druhé se leskne sklenice s kozím mlékem. Jsem zachráněn. Usedám na špalek, drtíc chléb a vypravujíc o cestě. Zanedlouho je kolem mne dobrých třicet zvědavých lidí, ptajících se odkud jsem, kam jedu a podobně. Ukazuji jim i cestovní pas, aby si přečetli mé místo původu, ale nikdo z nich neví kde Česká republika sídlí. Nevadí, hlavně že mě nakrmili, víc jsem po nich nežádal, však mají jiné starosti nežli listovat atlasem jenž bezesporu jen tak někdo nevlastní.
V toku dnů se mi stalo ještě jedno vyschnutí. Je těžké shánět vodu v naprosté pustině, kde jemný písek bodá do tváře. Tentokrát situace dopadla daleko lépe. V té době se konala na hlavní silnici po níž jdu policejní akce, při níž kontrolovali osobní vozy. Jdu již dlouho a míjím jednoho policistu po druhém.
