Vrazil jsem nůž do hrudníku svému sokovi a pak se skryl za skříní před kroky přicházejícího muže. Když nebožák objevil mrtvolu, chytl se za srdce jež jsem mu proklál stejným nožem, jako toho prvého a zemřel. Odešel jsem do posluchárny VŠUP, kde mě čekala přednáška historie. Sedl jsem si mezi Terezku Švihálkovou a Lenku Haškovou, které mi sdělili, že se na nás chystá písemný test. Přednášející přišla, zadala otázku a pak už jen poslouchala, jak všichni píší. Mé pero bylo tiché a lenivé. Snažil jsem se opisovat od kolegyň, ale nemohl jsem přečíst jejich rukopis. Přednášející si toho všimla, předstoupila přede mě, vzala mi písemku na níž nic nebylo a začala recitovat báseň, jakoby z mého testu. Báseň byla nevkusná, plná povrchností, což mě v očích ostatních velmi shodilo. Rozlítil jsem se, vytrhl papír z rukou recitátorky a vynadal jí za její teatrální drzost.
